Voláme záchranku - aneb cukrovka III. díl

Dnes přemýšlím, jestli mám vůbec sílu psát. Původně jsem měla jiný záměr, chtěla jsem psát o běžném dni s malým dia dítětem, ale znáte to - člověk míní a nemoc mění.... takže z jiného soudku:

RZSRZS

Včera večer se naše princezna po procházce v mrazivém počasí pěkně nacpala k večeři, glymča vylítla nahoru, nejen díky o něco málo větší porci sacharidů. Martinka měla už druhý den kanylu k inzulínové pumpě zavedenou do bříška  a to už dělá trošku "rotyku", glymča leze nahoru. Takže po koupání přepíchneme kanylku do zadečku, glykémie je 26 mmol/l. No, přidáme trojku inzulínu, to se spraví... za hodinku a půl glykémie slezla na 24mmol, to není nic moc.. Martinčin organismus takto často reaguje při glykémii nad 20mmol. Manžel přidává ještě 2,5 jednotky inzulínu a zvyšuje bazální dávku inzulínu, který pumpička dávkuje automaticky, tak jak je naprogramovaná. Ve 22.00 hod. končí zvýšená dávka inzulínu, ve 23.15 hod. je glykémie 14,9. Snižovat glykémii se doporučuje postupně, jinak by diabetikovi mohlo být zle, takže jsme spokojeni, můžeme jít spát, podle našich zkušeností bude ranní glykémie cca 10mmol. Po půlnoci si beru léky na migrénu, tentokrát je vážně strašná, auauau...

V noci mně budí křik, ne, to není křik, to nemůže být pravda, takhle nekřičí ani jedno z mých dětí... je to nepopsatelný zvuk, děsivý, proniká do morku kostí.... HYPO...bleskne mi hlavou i přes mou rozespalost a dávku léků. Martinka křičí a křičí...přidávám se k ní: "Martine, glukagen, Martine, glukagen, rychle!" Martinka se svíjí v křeči, oči vypoulené, lapá po dechu a přitom hrozně sliní, je to strašné, vidět takhle svoje dítě... Malý Adam se probouzí a křičí taky, strachy, co se to děje. Hladím Martinku a uklidňuji ji, musím zůstat v klidu, nesmím brečet, musím něco dělat, moje holčička mně potřebuje. Přibíhá manžel a téměř ještě v běhu bodne dceři injekci první pomoci, spásný glukagen, který za pár minut aktivuje rezervní zásoby glukózy z jater, který si organismus šetří na horší časy...na jaké časy, to ne, potřebujeme ho hned, teď. ..Běžím do kuchyně, rozmíchat cukr ve vodě, popadnu dávkovač na dětský sirup na teplotu, natáhnu, nacpat do konečníku, rychle a zároveň klid, pomalu, soustředit se, pomoci .... povede se mi to několikrát, manžel zatím volá záchranku... Křeč povoluje, Martinka plynule přechází do prapodivného stavu mezi spánkem a bezvědomím, holčičko, probuď se, prosím... Vím, že to není možné, musí si odpočinout, hypoglykemie je stav, jako když králíčkovi Duracel dojdou baterky, najednou prostě nic......

Doktor už je tady, pobíhám tam v noční košili po babičce, ale to je jedno... lékař se věnuje Martince, řidič sanitky koketuje s dokonale probuzeným Adamem, zaplaťpámbu za ty dary... Dcera se probírá, je zmatená, sotva si vzpomene na svoje jméno... kam chodí do školy, ptá se lékař... na osmou, šeptne Martinka. Trošku se spletla, chodí na sedmou... Otok mozku dělá své, zase slzy v očích, ale za chvíli už je to trošku lepší... glymča je na 4,3, za čtvrt hoďky už přes 10mmol. Lékař je v pohodě, hodný, hezky si s Martinkou povídá, přitom stíhá uklidňovat rodiče. Jde to těžko, zažila jsem tři hypoglykemické záchvaty, dva u manžela, jeden u známého dítěte, vím co bude za chvíli, co za hodinu...   Lékař se ujišťuje, že další péči zvládneme, kontroluje všechny životní funkce, chválí za profesionální zásah již profesionální rodiče malé diabetičky... díky doktore.. Jen sestřička překvapí, nezná glukagen, domnívá se, že jsme dceři do svalu píchli glukózu, no nic, třeba se jednou na záchrance budou stíhat vzdělávat, je mi jasné, že toho mají i tak plné kecky, jde spíš o systémový přístup vedení v doškolování záchranářů, to minule přijel k manželovi lékař, který ještě nikdy neviděl inzulínovou pumpu atd. atd.

Záchranáři odešli, ale nám šichta nekončí, začíná zvracení, po pěti minutách, pak dát trošku ledové coly, ale bohužel do pěti minut je zase venku, tak znovu a znovu a znovu.... zvracení přechází do intervalu po 10 minutách, pak po 15, kolem osmé už vydržíme celou hodinu... mezitím stále kontrolovat glykémii, postupně přidávat inzulín, pozor na ketolátky, které se určitě objeví jako důsledek zvýšené glykémie po hypoglykémii a také po snížené dávce inzulínu.. no, je to hotová chemie. Po 13. hodině už zvracení ustává, takže zavodňovat, hlídat glykémii, možná kousek piškotu...?

Sláva, piškot v bříšku vydržel, mohli bychom si schrupnout..? Nejde to, adrenalin vykonal své...mám malá očička, ale Martinka už se směje, říká, že má hlad..uf...jsme šťastní:-)

Celá situace dle konzultace s lékařkou vznikla zřejmě díky začínajícímu onemocnění, zvracení by přišlo asi tak jako tak, jen organismus už v noci urychlil metabolismus a tím se zvýšila citlivost na podaný inzulín. I to se někdy stane...jen doufám, že už nikdy víc...

Hodně zdraví všem přeji....