Poděkování sponzorovi - DPmMaL

V dnešní uspěchané, na výkon a rychlý výdělek orientované době, je malým zázrakem narazit na lidi, kteří nezištně pomáhají těm, kteří pomoc potřebují. Proto také tímto malým příspěvkem za všechny děti s tou "blbou" cukrovkou, děkuji řediteli Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova za jeho vstřícnost a ochotu. Za "zapůjčení" rekreačního střediska v Kožlanech upřímně děkujeme:-)

V pátek, v den státního svátku, 28.9.2012, sjely se členské rodiny občanského sdružení DIA –HELP Most do Kožlan. Taková setkání se již stala velmi oblíbenou tradicí tohoto občanského sdružení. Těší se na ně rodiče i děti.

Tentokrát nám azyl poskytl velkorysý sponzor, Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova, a.s., zastoupený ředitelem této společnosti, panem inženýrem Marcelem Dlaskem. Za tento azyl mu tímto všichni srdečně děkujeme.

Naším útočištěm se protentokrát stalo Rekreační středisko DPmMaL v Kožlanech u Kralovic, potažmo houbařský ráj, jak jsme všichni měli možnost přesvědčit se na vlastní oči. Vlastně nejen na vlastní oči, ale především nohy, které v honbě za houbovým pokladem nachodily bezpočet kilometrů, a také ruce, které nasbíraly a očistily kilogramy „masa chudých“.

Po příjezdu si všichni vychutnali dobrý oběd a v dobré náladě hovořili o tom, co se v jejich životech událo v době, kdy se neviděli. Některé události ani nepotřebovaly komentář, jako např. utěšeně rostoucí bříško jedné z účastnic, a tak se blahopřálo ostošest.

Během odpoledne nanosili děti a tatínkové dřevo, takže po večeři mohl být zapálen táborák. Ten si všichni náležitě užili, zvláště městské děti, které nemají možnost chataření. Buřtíky přišly i po večeři náležitě k chuti. Spát se šlo pozdě, přesto se některým dítkám moc nechtělo, o zábavu je uprostřed lesů, na čerstvém vzduchu a se spoustou kamarádů, dostatečně postaráno. Glykémie malých účastníků se pohybovaly v pásmu „ideálního normálu“ a tak děti i rodiče užívaly přírody, lesa, čerstvého povětří a krásného babího léta.

Druhý den po snídani se převážná většina zúčastněných vrhla do lesa. Nebylo se co divit, po cestě z lesa po celé páteční odpoledne procházelo procesí houbařů s plnými košíky hub. Naštěstí měli všichni houbařské štěstí a každý alespoň pár kousků donesl. Naprostým vítězem však byla nastávající maminka s manželem. Tato dvojice zmizela v lese na pouhou čtvrthodinku a vzhledem k osmiměsíčnímu bříšku příliš daleko nedošla. Přesto se vrátila s tričkem svázaným na všech světových stranách a patřičně naducaným. Kilogramové bílé hřiby ohromily všechny ostatní, kteří se po celý den plahočili kilometry daleko ve snaze najít kousek lesa, který by nebyl zároveň prochozenou houbařskou „dálnicí“. Ti nejvášnivější houbaři, či spíše houbařky, při pohledu na takový úlovek nejprve zbledli, zezelenali, ani se nepřezuli z pantoflí do pohorek, a zmizeli v lese v naději, že takový rekord pokoří a najdou hřiby více kapitálníJ.

A jak to v neděli dopoledne dopadlo? To už bohužel nevím, zůstali jsme v lese nejdéle, a proto nám úlovky ostatních zůstaly utajeny, my jsme však byli spokojeni. Třeba se někdo pochlubí v komentáři.  A my se těšíme na příští setkání……