Také to máme za sebou

Plně chápu co jste zažili, také to máme za sebou. Synovi bylo sice už deset, ale to je u této nemoci nepodstatné. Začátky jsou asi nejhorší a i když je mu dnes už devatenáct a několik let je bezproblémový na inzulínové pumpě, já mám ve své hlavě den rozdělený dle měření a jídel dodnes. Když se lidé rozhodnou mít děti, tak počítají občas s nějakou rýmou, kašlem nebo úrazem. V žádném případě nejsou připraveni, že budou mít doma plnou skříňku inzulínových per, jehel, desinfekce, glukometru..., ale také literatury, výpočtů a různých tabulek.

Nejhorší ze všeho ale je, že je to skutečně navždy. Zpočátku jsem si často říkala, že se ráno probudím a bude všechno jinak, ale časem se člověk smíří. Syn se s nemocí vyrovnal po přidělení pumpy. Je velice technický typ a má proto zřejmě pocit, že má vše pod svou kontrolou. Já se asi úplně nevyrovnám nikdy.

Díky našim ošetřujícím lékařům, ale syn mohl dále hodně sportovat i zvládat studium v jiném městě. Jen se musel stále sám hlídat.

Držte se!!!

Re: Také to máme za sebou

děkuji za podporu, já dceři slíbila, že vdávat se bude už zdravá a moc tomu věřím. Manžel je totiž také DMI od svých šesti let, může srovnávat tehdejší a současnou léčbu, která jde opravdu kupředu. Držím pěsti a přeji klidný, spokojený život