záchranka

Jenom bych chtěla podotknout, že záchranka má neuvěřitelný záběr. Od zlomených nohou po infarkty.

Je pochopitelné, že se celý váš život točí kolem cukrovky a máte pocit, že by i ostatní měli vědět tolik, co vy. můj přítel trpí jinou závažnou chorobou a taky mě rozčiluje, když lékaři marně loví ty znalosti, které kdesi načerpali. Protože to, co je pro něj slovo, které si kdysi zaškrtli ve skriptech, je pro mě každodenní realita. Ale jinak to prostě nepůjde...

Bezmoc a strach

Znovu mi nezbývá než napsat, že přesně vím, o čem mluvíte.

Když jsem byla v 7. měsíci těhotenství, syn měl cukrovku cca 6 týdnů, ještě jsme se s ní seznamovali a po spaní po obědě jsem ho nemohla probudit, zkoušela jsem ho nalít sladkým nápojem, nedařilo se, jeho zorničky byly úplně černé - oči bez barvy, jen černé, dodnes je mám před očima a ten jeho křik, když jsem ho nesla k autu abych ho dovezla do nemocnice, nikdy ho nezapomenu....bezmoc ..po 10 minutách v nemocnici, kde mu dali glukozu to bylo dobré, komunikoval - probral se.....

Dodnes, přestože je synovi už skoro 10, spíme se zapnutou chůvičkou v pokojíčku, jeho noční hypoglykémie se naštěstí projevuje křikem ze spaní, budíme ho a dáváme si "noční svačinku"....i glukagen už jsme měli nedávno znovu namíchaný a natažený v injekci, ale nakonec nebyl potřeba......

opět přeji pevné nervy a hlavně hodně zdraví.....i toho banálního...

pro všechny, co mě tu oduzují

pokud mě odsuzujete za to, že můj příspěvek byl necitlivý, tak ano, byl. Ovšem z vašich příspěvků spíše vyplývá, že mi vyčítáte, že jsem si dovolila při výběru partnera brát v úvahu i jeho zdravotní stav. To je ale moje výsostné právo, jakožto i každého jiného člověka. Koneckonců při svatbě se Vás přeci ptají, zda znáte navzájem svůj zdravotní stav.

Re: pro všechny, co mě tu oduzují

Já jsem se svým partnerem osm let, před rokem se u něj projevila velmi vážná nemoc. Do té doby to byl aktivní sportovec. Ano, mohla jsem si zabalit a po sedmi letech vztahu říct: Takže čau, už nejsi podle mých představ...

Ale, když někoho milujete, tak to prostě neuděláte.

Ano, kdybych si racionálně vybírala ploditele svých dětí,tak si určitě vyberu podle jiných kritérií. A kdyby byla autorka článku tak racionální jako vy, třeba strčí nemocné dítě o ústavu a bude se věnovat tomu zdravému. A jestli budou takhle racionální vaše děti, třeba vás čeká příjemný konec života v LDN

Jak moc ráda

bych vám napsala je to dobrý a už se to nebude opakovat ale věřte tak to není. Bude se to opakovat a budete jak na houpačce .Dlouho se radovat jak to vše krásně zvládáte jak jste všichni v pohodě a pak příjde okamžik kdy vás opět hypo hodí do kolen a opět budete zoufalá strachy . Ted se to nezdá ale za 10 let bude ten šílený strach o dítě stejný ale vy už budete mít naučenou rutinu a dokážete to zvládnout . Není to pozitivní já vím ale tak to je a bude-li vám někdo říkat že se to už nikdy nestane tak se bohužel mýlí. Přeji pevné nervy a vy to zvládnete.

Pár otázek:

Vy nemáte patřičné školení, co dělat v případě hyperglykémie? Na bolest břicha ledovou colu (light)?  Kousek piškotu (dia)?

Re: Pár otázek:

Vy evidentně nevíte, o čem mluvíte: hyperglykemie je vysoká hladina cukru, obvykle se počítá od 13 mmol výše, ledová cola se na žaludeční potíže dává dětem běžně, piškoty to samé, diabetické dítě potřebuje sacharidy v piškotu, pletete si to zřejmě s diabetem II. typu. A o moje školení nemějte péči, jsem proškolená ažaž...viz zvládnutá hypoglykémie, nikoli hyperglykémie

hmm

Nie.

1. typ diabetes mellitus dedí nasledujúca generácia s pravdepodobnosťou 3-5 % od matky alebo otca. Ak sú obaja rodičia diabetici, stúpa riziko na približne 10-25 %

http://primar.sme.sk/c/4116960/cukrovka-diabetes-mellitus.html#ixzz0ezAohFDq

strašné...

Děkuji Vám za naturalistický popis a držím Vám i Martince palce.

držím vám palce

nicméně toto je důvod proč bych si nikdy nevzala partnera s nějakou závažnější nemocí.