Lucie Jiříková

Děti - naše budoucnost anebo O cukrovce V. díl

4. 09. 2010 17:00:25
O protivné nemoci, které se sladce říká "cukrovka" jsem již několikrát psala, zvláště v souvislosti s takto nemocnými dětmi. Jako manželka diabetika a maminka diabetičky mám ale stále co na srdci, stále něco ohledně cukrovky řeším. Takže pokračování.....
Glukometr
Glukometr

Naše dcera, která letos nastoupila do čtvrté třídy, měla při nástupu na základní školu u nás v Mostě obrovské štěstí na paní učitelku. Paní učitelka přijala informaci o své nové žákyni - diabetičce, sice s obavami, ale zároveň se snahou pomoci. Půjčili jsme jí poměrně obsáhlou publikaci "Abeceda diabetu", vysvětlili co se dalo, napsali informační "lejstro" ve zkrácené formě. Paní učitelka si poradila i s obsluhou inzulínové pumpy, prostě pedagog - ideál. Dětem ve třídě všechno vysvětlila tak, aby pochopily a naše dcera se nikdy nesetkala s výsměchem či jakoukoli negativní reakcí ostatních dětí.

Většina rodičů, kteří mají jakýmkoli způsobem handicapované či nemocné dítě, se "druží", ať již virtuálně či osobně. My se družíme na diskusním fóru, kromě toho se snažíme být něco platní v občanském sdružení "DIA - HELP", které založila naše kamarádka. A bylo pro mne velkým šokem, když si jedna z maminek diabetického chlapce na diskusním fóru postěžovala, že má trápení s nástupem syna do první třídy. Paní učitelka jí totiž nepěkným způsobem dala již při zápisu najevo, že malého Honzíka ve své třídě nechce. V té době o cukrovce nic nevěděla, takže maminka Honzíka jí nabídla schůzku, kde jí všechno vysvětlí, předá jí informace v písemné formě a bude s ní v kontaktu i během vyučování, protože je na rodičovské dovolené a bydlí kousek od školy. Bohužel, paní učitelka se s ní odmítla bavit s tím, že prostě Honzu ve své třídě odmítá a hotovo. Honzíkova maminka si tedy řekla, že do začátku školního roku paní učitelce stejně předá všechny informace a učitelka přes prázdniny "změkne", "vychladne", nebo se snad umoudří. Pohovořila na toto téma i s dětskou lékařkou a vymyslely skvělý plán. Poslaly Honzu na čtrnáct dnů do lázní, aby se naučil větší samostatnosti při zvládání své nemoci. Maminka měla samozřejmě obavy, není zvykem, aby do lázní jezdily takto malé děti samotné. Léčebna Mánes v Karlových Varech má tento způsob léčby jako novinku. Nicméně Honza byl pobytem nadšený, naučil se sám měřit pomocí glukometru a učil se rozpoznávat čísla na tomto přístroji, učil se sám píchnout inzulínovým perem,což pro takto malé děti rozhodně není snadná věc!!!

Začal školní rok a reakce paní učitelky? Hádáte správně, bezezměny... dokonce přes všechnu snahu paní učitelku poučit projevila se tato osoba jako intelektuální diletant, což se projevilo jejími názory na tuto nemoc, které bohužel nejsou publikovatelné.... Jak to celé dopadlo? Prozatím nevíme, Honzíkova maminka svůj boj nevzdává a všichni ostatní rodiče jí drží palce... A tak se ptám vás, ostatních rodičů dětí s cukrovkou, jaké máte zkušenosti s nástupem do školy, popřípadě se znovupřijetím Vašeho dítěte do školy po záchytu cukrovky?

Připomíná se mi zcela neodbytně další věc ..... některé školní děti mají svého asistenta, nevím přesně, u jakých diagnóz je toto možné, vím však přesně, že diabetické děti se o sebe musí postarat samy, dokonce jsou často odmítány v mateřských školách, ačkoli maminky nabízejí spolupráci, ale chtějí, aby jejich dítě vyrůstalo v dětském kolektivu... Nedávno jsem zachytila požadavek, aby svého speciálního asistenta měly nadané děti, aby se ve škole nenudily a mohly svůj intelekt dále rozvíjet... bohulibá myšlenka, nebo snad ne....?

Autor: Lucie Jiříková | karma: 11.19 | přečteno: 1344 ×
Poslední články autora