A jak se žilo Popelce po svatbě s Princem?
První díl světoznámé pohádky všichni velmi dobře známe. A to nejen ze svého dětství jako čtený příběh, ale i z naší dospělosti v různých podobách filmových zpracování. Ale jak to bylo dál, po slavné svatbě Popelky s Princem? Nemohlo by to být třeba takhle?:
Po skvělé svatbě odjeli Princ s Popelkou na líbánky do Země krále Miroslava. Tady celé dny protančili, prozpívali a po večerech společně s králem Miroslavem a s princeznou Krasomilou vesele hodovali.
A po návratu z medových týdnů měla Popelka jen trošku práce s vybalováním nových, překrásných šatů, drahých šperků a jiných dárků, které jí Princ na cestách nakoupil.
Princ se zaučoval u pana krále, aby po něm mohl brzy převzít vládu nad zemí a začít sám panovat, Popelka tedy zůstávala hodiny a hodiny sama. Mladý pár měl celé jedno luxusní křídlo obrovitého zámku jen sám pro sebe, a Popelka se tedy den co den vydávala na průzkum, aby se seznámila se svým novým domovem. Princ sice trval na tom, aby si Popelka doplnila své zanedbané vzdělání, Princ by byl velice rád, kdyby se Popelka naučila nejen číst a psát, ale také malovat, zpívat, učit se dějiny celého světa a také francouzsky, ale Popelce se do učení příliš nechtělo. Podrobila se Princi pouze v tom, že se učila číst a psát, ale příliš ji to nebavilo a popravdě řečeno, nedělala žádné velké pokroky. Úplně jí stačilo, když se naučila číst slabikováním a psát velkými písmeny. Také se naučila krásně podepsat, přece jen měla Prince hodně ráda a chtěla mu udělat radost.
Zato uklízení, když byla několik týdnů bez práce, zjistila, že právě toto je její oblíbená činnost! Velice se jí po její obvyklé práci stýskalo, ruce ji téměř brněly touhou po tom, aby vzala do ruky hadr, kýbl a koště…. Ale nesměla…Začala tedy pronásledovat a komandovat zámecké uklízečky. Slídila za nimi den co den, Jakmile je zahlédla, schovala se za nějakou sochu, výklenek či závěs, a dívala se, jestli řádně pracují. Po jejich odchodu zkontrolovala čistotu v té či oné místnosti, a běda uklízečkám, jestli našla třeba jen malé smítko či šmouhu na okně! Tak se stalo, že ačkoli zámecké služebnictvo zprvu Popelku zbožňovalo, všichni přece věděli, že ještě nedávno byla přece jen jednou z nich, postupem času ji začalo nesnášet a nenávidět.
A protože uklízení začínalo na zámku vždy brzy ráno, i Popelka vstávala velmi brzo a utíkala z manželského lože. A tak Princ, když se ráno probudil a chtěl dát své milované políbení na dobré ráno, našel jen důlek v poduškách a po Popelce ani stopy…Zpočátku Popelku hledal, sháněl se po ní po celém zámku, ale časem zjistil, že Popelčinu touhu po manuální práci ani jeho láska nepřemůže…Princ se však jen tak lehce nevzdával, hledal Popelku každý den a nacházel ji při jejím dohlížení na služebné po různých koutech. A když ji našel, lákal ji na různé radovánky, tu na projížďku na koních, tu na romantickou plavbu na lodičce, na malý výlet v krásném kočáře, na piknik na sluncem vyhřáté louce atd. Popelka se zpočátku velmi ráda nechala jeho lichotkami a prosbami přesvědčit a společně spolu strávili překrásné chvíle…. Popelku však zaráželo, že při společných intimních chvílích Princ nejprve líbal její botky, pak její nožky, ruce, ramena – a to vždy ve stejném pořadí. Popelka byla samozřejmě jako většina jejích vrstevnic velmi romanticky založená a svého Prince velmi milovala, s láskou, milováním, partnerskými vztahy a sexem samozřejmě neměla šanci mít ve své době jakékoli zkušenosti. Nicméně podvědomě cítila, že takto by to přece jen být nemělo…
Faktem zůstává, že jejich manželství, pokud použijeme archaický výraz, „zůstávalo nenaplněno“. Ačkoli měla Popelka spoustu práce, občas se přece jen stihla v prchavých okamžicích zamyslet nad tím, že její a Princovy intimnosti končí ve chvíli jejich velkého roztoužení v prostorách obrovské a luxusní manželské postele. Několikrát se také stalo, že se v noci Popelka probudila a svého Prince vedle sebe nenašla, domnívala se však, že musí řešit důležité a nenadálé státní záležitosti. Starý Král totiž požadoval Princovy rady a jeho přítomnost při jednáních v každou denní i noční dobu.
Ráno již se oba probouzeli svorně vedle sebe, tedy pokud Popelka již nevyběhla za svou obvyklou uklízecí a slídící činností. Princ se ke své mladičké, krásné manželce choval s obvyklou něhou a láskou, oči se mu třpytívaly jako hvězdy na temně modré letní obloze.
A tak jejich společný život plynul dál a dál, každý den téměř stejně. Jednoho dne dorazil na zámek vrchní hajný, který žil nad zámkem v hlubokých lesích zcela sám, aby zpravil pana Krále a Prince o aktuální situaci v záležitostech lesnictví, těžby dřeva, stavu zvěře a přestupků páchaných pytláky. Popelka s ním téměř srazila na zámecké chodbě a srdce se jí mohutně rozbušilo. Však byl také hajný mladý chlap jako hora, svalnatý, hustou tmavou kštici, plnovous a jiskrné zelené oči měl, až Popelce podklesla kolena. Při pohledu na něj se Popelce zatočila hlava, střídavě ji polévalo horko a zima, třásla se po celém těle. Jindy tak upovídaná mladá dáma nenacházela slova a němě zírala na usměvavého, galantního hajného, který se na ni usmíval ze své dvoumetrové výšky… Když hajný odešel, nemohla na něj zapomenout, neustále na něj musela myslet…. A v noci před usnutím si nemohla pomoci, představovala si, jak jí tento milý obr hladí vlasy, líbá ji na ramena, krk i ústa, představovala si skutečné milování…
Ráno se Popelka roztouženě dívala z okna, poté se přitulila k Princi, ten se však shýbl pod postel a velice něžně obul Popelce střevíčky…poté odešel za svými státnickými povinnostmi.
Popelka se celý den potulovala po zámku a myslela na mužného hajného, přemýšlela o odmítavém chování svého Prince, chodila po chodbách, zatoulala se až do míst v rozlehlém zámku, kde nikdy předtím nebyla. Dveře nebyly zamčené, a tak nakukovala do všech místností a obdivovala luxus a přepych, který byl královské rodině vlastní. Až narazila na zamčené dveře… bylo jí to divné, všechny ostatní komnaty měly dveře odemčené. A tak pátrala po chodbě, která byla vyzdobená mnohými obrazy, sochami, vázami s květinami a půvabnými tapiseriemi. A skutečně, v bohatě zdobeném rámu obrovského obrazu našla klíč od zamčené komnaty. Zastrčila klíč do zámku, odemkla, potichoučku, pomaloučku otevírala těžké dveře, až se konečně ocitla v tajemném pokoji. Nebylo tam nic jiného, než měkkoučké koberce položené ode zdi ke zdi a u na jedné straně pokoje mu vévodila obrovská, bohatě zdobená skříň. Zamčená…. Popelka opět prohledávala komnatu, tentokráte velice zevrubně, až klíč objevila zavěšený mezi závěsy na okně. Odemkla skříň a zděšeně od ní vmžiku odstoupila. Aby překvapením a úlekem nevykřikla, přitiskla si svou malou, bílou ručku na ústa a vyděšeně zírala do vnitřku skříně, která byla plná, plničká různých dámských střevíčků……..
Lucie Jiříková
Stalo se v Alpách
Jedna rodina, jedny prázdniny, jedny velehory, jeden příběh, možná vlastně dva, ten náš, a "toho druhého" stalo se to? Nestalo...?
Lucie Jiříková
Politici, volby a dětská práce
Zdá se vám uvedené větné spojení nepravděpodobné? Nejste sami, poté, co jsem vyslechla dceřino dnešní dobrodružství, nevěřila jsem svým uším. Pár desítek vteřin jsem nebyla schopná jakékoli reakce. Á, hysterická matka, pomyslíte si. Ale klidně, už jsem zvykláJ. Podělím se tedy s vámi o ono „dobrodružství“ a sami pak můžete projevit svůj názor na věc. Budu jen ráda. Za každý projevený názor, protože si s touto situací jaksi sama nevím rady.....
Lucie Jiříková
Setkání spolužáků....anebrž SLEZINA!
Tak, uplynul další roky a tentokráte jsme se nesešli ve čtyřech či pěti lidech, ale i ostatní se „pochlapili“ a sešlo se nás, považte, celých DVANÁCT osob nyní již dospělého věku. Jistě to všichni znáte, takových setkání je týdně dvanáct do tuctu, vítání, divení – jejej, to jsi ty, tebe jsem hned poznala, jejej, to jsi ty, tebe jsem tedy opravdu nepoznala, ty ses vůbec nezměnil /nezměnila/, jé, ty jsi krásně zhubla, kočka....apod. apod.
Lucie Jiříková
Náš Štědrý den
Je obecně známo, že každá rodina tento svátek slaví trochu jinak, všichni zřejmě máme v obýváku stromeček, někdo živý, někdo z uměliny, někdo borovici, někdo smrk, někdo má ozdoby moderní, někdo dokonce hypermoderní, někdo po babičce. V některých rodinách dělá „ježíška“ jeden z rodičů, chodí po bytě se zvonečkem, někde se zavřou dveře do pokoje a děti tam už nesmí, někde se bouchá na okno....je to u vás také tak? Jak „vyrábíte ježíška“? V dnešní době lidé na zázraky příliš nevěří, ví dobře, že bez skutečné práce a píle zadarmo většina z nás nic nedostane, možná proto spousta z nich dětem existenci Ježíška dříve či později "vymluví". V době adventu na nás z každého obchodu, z každého domu, číhá ošklivý červený trpaslík, zahraničních pohádek o témže trpaslíkovi je přehršel, tak proč v dětech živit "pouhou iluzi"? Vzpomeňte si na své dětství, na své sny, přání, třeba i ta nesplněná, ale to očekávání, to kouzlo, to v nás i v našich dospělých letech rozeznívá tajemnou strunku fantazie....
Lucie Jiříková
Naše druhé DIA JÁ
Tento blog píšu především díky své dceři, která ke svým šestým narozeninám obdržela od matky přírody cukrovku. V současné době přichází do pubertálního období, což nejenže pěkně mává s glykémiemi, ale také s dušičkou. Dcera si odmalička vymýšlela písničky, říkanky, příběhy, občas plácne něco na papír, co vzdáleně připomíná deníček, ale jsou to spíše takové prosby o pomoc, když jí není právě nejlépe. Pro jiné rodiče dia dětí i pro jiné dia děti předkládám její poslední výtvor, možná přijde i pokračování. Takže na závěr mé předmluvy - všem diabetikům přeji nejen slušnou kompenzaci, ale spoustu duševních sil a dobrou náladu...P.S. Opravila jsem pouze hrubky, sloh zůstal zachován:-)
Lucie Jiříková
Rockové harašení v Mostě a DIA - HELP - jak to jde dohromady?
Jak jsem již předeslala v minulém článku, sponzorství v dnešní, finančně tak náročné době, téměř skomírá. Najdou se však takoví, kterým osud např. nemocných dětí není lhostejný a snaží se pomoci. V tomto případě jde o pomoc dětem s cukrovkou, sladkou nemocí, která však náš život okoření spíše hořkou příchutí.
Lucie Jiříková
Poděkování sponzorovi - DPmMaL
V dnešní uspěchané, na výkon a rychlý výdělek orientované době, je malým zázrakem narazit na lidi, kteří nezištně pomáhají těm, kteří pomoc potřebují. Proto také tímto malým příspěvkem za všechny děti s tou "blbou" cukrovkou, děkuji řediteli Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova za jeho vstřícnost a ochotu. Za "zapůjčení" rekreačního střediska v Kožlanech upřímně děkujeme:-)
Lucie Jiříková
Proč již nejsem členkou TOP 09
Nová politická strana, TOP 09, rok 2009. Zaujala mne svým programem, tím, že byla nová, zdála se být korupcí a "těmi zlými politiky" nepolíbená. Po rozhovoru se zakládajícím členem místní organizace v mém městě jsem si říkala, že je to zcela jistě "to pravé". Nechtěla jsem dělat nějakou politickou kariéru, ale pracovala jsem a pracuji jako dobrovolník pro občanské sdružení Dia Help, v té době jsem pracovala v neziskové organizaci a měla jsem pocit, že skrze novou politickou stranu bych mohla lépe a více pomoci.... Nestalo se.....
Lucie Jiříková
Charita anebo......?
Dnes se na webových stránkách www.idnes.cz objevil článek o třináctiletém chlapci, který bohužel "díky" neopatrnosti možná své, možná svého spolužáka, možná svého učitele, měl tu smůlu, že došlo k tragickému, masivnímu zranění a on skončil na invalidním vozíku. Je mi to líto, skutečně, upřímně líto. Jsem velmi empatická, skutečně lituji každého zranění či onemocnění každého svého spoluobčana, je jedno, zda je to muž, žena či dítě.
Lucie Jiříková
Komunikace mocných s (ne)mocnými
Zkoušeli jste již někdy oslovit svého poslance či senátora? Osobně, písemně, e-mailem? A jak to dopadlo? Jaká je Vaše zkušenost?
Lucie Jiříková
Pomohou poslanci a senátoři "nejen" dětským diabetikům?
Poslaneckou sněmovnou prošel návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění. Mimo jiné obsahuje i změny, které se přímo a většinou velmi bolestně dotknou dětských i dospělých diabetiků I. typu. Proto dalo prozatím jen několik "diarodičů" hlavy dohromady a tímto dopisem požádali o pomoc naše poslance a senátory. Další sdružení se postupně přidávají. Máme šanci?
Lucie Jiříková
Děti - naše budoucnost anebo O cukrovce V. díl
O protivné nemoci, které se sladce říká "cukrovka" jsem již několikrát psala, zvláště v souvislosti s takto nemocnými dětmi. Jako manželka diabetika a maminka diabetičky mám ale stále co na srdci, stále něco ohledně cukrovky řeším. Takže pokračování.....
Lucie Jiříková
.... a zase ty poplatky!!!
Opět se rozpoutala diskuse mocných i ne-mocných na téma úhrady regulačních poplatků ve zdravotnictví. To jsme všichni postřehli, týká se to převážné většiny z nás.
Lucie Jiříková
Mami, tati, koho budete volit?
Tak touto otázkou nás nedávno překvapila naše devítiletá dcera. Běžně se před ní bavíme o všem možném, necháváme ji koukat na televizní zprávy,na zvídavé otázky dětí v tomto věku jsme zvyklí, ale stejně....
Lucie Jiříková
Pocty nyní a dříve...
Masaryka přišlo přes mráz a husté sněžení uctít mnohem víc lidí než v předchozích letech. Před jeho hrobem se vytvořila nekonečná fronta lidí s věnci a kyticemi. Z Moravy dorazil sbor v lidových krojích, který u hrobu zazpíval Masarykovu oblíbenou píseň Ach, synku, synku. Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně a zemřel na lánském zámku 14. září 1937. Na zdejším hřbitově jsou kromě něj pohřbeni také jeho manželka Charlotta, syn Jan a dcera Alice. - viz. www.idnes.cz
Lucie Jiříková
České středohoří z Rané
Znáte Ranou? Ten prazvláštní kopec nedaleko Loun? Krásná dominanta našeho překrásného kraje, že? Kdo alespoň jednou zdolal tento kopeček, určitě se mnou bude souhlasit v tom, že výhled je opravdu k nezaplacení. Posuďte sami.....
Lucie Jiříková
České středohoří
Můj domov, moje milovaná krajina... kdo zná, pochopí. Ostatním můžu vzkázat:"Přijeďte se podívat, neprohloupíte!" Foceno z Milešovky za příjemného pofukování větříku a honičce oblaků po nebi.
Lucie Jiříková
Sport, medaile a trochu jiný sport
Dnes sotva jsem ráno zapnula televizi a internet, valily se na mne zprávy o vítězství Martiny Sáblíkové, o její zlaté medaily z olympijských her. Gratuluji, opravdu moc, Martina je šikulka a skvěle reprezentuje naši zemičku. Přitom stále působí mile, skromně a sympaticky.
Lucie Jiříková
Diabetické děti - výzva - aneb cukrovka IV.
Krásný večer všem přeji. Možná jste v médiích zaznamenali, že situace ohledně příspěvku na péči o děti s diabetem není v naší republice stále zcela vyřešena. Je mezi námi hodně rodičů, kteří příspěvek nedostali, anebo jim byl po tzv. "přezkoumání" úřady odebrán.
Lucie Jiříková
Voláme záchranku - aneb cukrovka III. díl
Dnes přemýšlím, jestli mám vůbec sílu psát. Původně jsem měla jiný záměr, chtěla jsem psát o běžném dni s malým dia dítětem, ale znáte to - člověk míní a nemoc mění.... takže z jiného soudku:
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1388x
Manželka, máma, kamarádka,věčná studentka, dobrovolnice pro DIA-HELP, o.s. Most, pracující