A jak se žilo Popelce po svatbě s Princem?

Jde vlastně o seminární práci v předmětu sociologie... Ještě nevím, zda u paní profesorky prošla, ale možná mi poskytnou zpětnou vazbu čtenáři idnes. Jde o malé zamyšlení, i když některé mé spolužačky a kolegyně chtěly určitou pasáž podstatně rozepsat:-) Poznáte jakou?

První díl světoznámé pohádky všichni velmi dobře známe. A to nejen ze svého dětství jako čtený příběh, ale i z naší dospělosti v různých podobách filmových zpracování. Ale jak to bylo dál, po slavné svatbě Popelky s Princem? Nemohlo by to být třeba takhle?:

Po skvělé svatbě odjeli Princ s Popelkou na líbánky do Země krále Miroslava. Tady celé dny protančili, prozpívali a po večerech společně s králem Miroslavem a s princeznou Krasomilou vesele hodovali.

 A po návratu z medových týdnů měla Popelka jen trošku práce s vybalováním nových, překrásných šatů, drahých šperků a jiných dárků, které jí Princ na cestách nakoupil.

 Princ se zaučoval u pana krále, aby po něm mohl brzy převzít vládu nad zemí a začít sám panovat, Popelka tedy zůstávala hodiny a hodiny sama. Mladý pár měl celé jedno luxusní křídlo obrovitého zámku jen sám pro sebe, a Popelka se tedy den co den vydávala na průzkum, aby se seznámila se svým novým domovem. Princ sice trval na tom, aby si Popelka doplnila své zanedbané vzdělání, Princ by byl velice rád, kdyby se Popelka naučila nejen číst a psát, ale také malovat, zpívat, učit se dějiny celého světa a také francouzsky, ale Popelce se do učení příliš nechtělo.  Podrobila se Princi pouze v tom, že se učila číst a psát, ale příliš ji to nebavilo a popravdě řečeno, nedělala žádné velké pokroky. Úplně jí stačilo, když se naučila číst slabikováním a psát velkými písmeny. Také se naučila krásně podepsat, přece jen měla Prince hodně ráda a chtěla mu udělat radost.

 Zato uklízení, když byla několik týdnů bez práce, zjistila, že právě toto je její oblíbená činnost! Velice se jí po její obvyklé práci stýskalo, ruce ji téměř brněly touhou po tom, aby vzala do ruky hadr, kýbl a koště…. Ale nesměla…Začala tedy pronásledovat a komandovat zámecké uklízečky.  Slídila za nimi den co den, Jakmile je zahlédla, schovala se za nějakou sochu, výklenek či závěs, a dívala se, jestli řádně pracují. Po jejich odchodu zkontrolovala čistotu v té či oné místnosti, a běda uklízečkám, jestli našla třeba jen malé smítko či šmouhu na okně! Tak se stalo, že ačkoli zámecké služebnictvo zprvu Popelku zbožňovalo, všichni přece věděli, že ještě nedávno byla přece jen jednou z nich, postupem času ji začalo nesnášet a nenávidět.

 A protože uklízení začínalo na zámku vždy brzy ráno, i Popelka vstávala velmi brzo a utíkala z manželského lože. A tak Princ, když se ráno probudil a chtěl dát své milované políbení na dobré ráno, našel jen důlek v poduškách a po Popelce ani stopy…Zpočátku Popelku hledal, sháněl se po ní po celém zámku, ale časem zjistil, že Popelčinu touhu po manuální práci ani jeho láska nepřemůže…Princ se však jen tak lehce nevzdával, hledal Popelku každý den a nacházel ji při jejím dohlížení na služebné po různých koutech. A když ji našel, lákal ji na různé radovánky, tu na projížďku na koních, tu na romantickou plavbu na lodičce, na malý výlet v krásném kočáře, na piknik na sluncem vyhřáté louce atd. Popelka se zpočátku velmi ráda nechala jeho lichotkami a prosbami přesvědčit a společně spolu strávili překrásné chvíle…. Popelku však zaráželo, že při společných intimních chvílích Princ nejprve líbal její botky, pak její nožky, ruce, ramena – a to vždy ve stejném pořadí. Popelka byla samozřejmě jako většina jejích vrstevnic velmi romanticky založená a svého Prince velmi milovala, s láskou, milováním, partnerskými vztahy a sexem samozřejmě neměla šanci mít ve své době jakékoli zkušenosti. Nicméně podvědomě cítila, že takto by to přece jen být nemělo…

 Faktem zůstává, že jejich manželství, pokud použijeme archaický výraz, „zůstávalo nenaplněno“. Ačkoli měla Popelka spoustu práce, občas se přece jen stihla v prchavých okamžicích zamyslet nad tím, že její a Princovy intimnosti končí ve chvíli jejich velkého roztoužení v prostorách obrovské a luxusní manželské postele. Několikrát se také stalo, že se v noci Popelka probudila a svého Prince vedle sebe nenašla, domnívala se však, že musí řešit důležité a nenadálé státní záležitosti. Starý Král totiž požadoval Princovy rady a jeho přítomnost při jednáních v každou denní i noční dobu.

 Ráno již se oba probouzeli svorně vedle sebe, tedy pokud Popelka již nevyběhla za svou obvyklou uklízecí a slídící činností. Princ se ke své mladičké, krásné manželce choval s obvyklou něhou a láskou, oči se mu třpytívaly jako hvězdy na temně modré letní obloze.

 A tak jejich společný život plynul dál a dál, každý den téměř stejně. Jednoho dne dorazil na zámek vrchní hajný, který žil nad zámkem v hlubokých lesích zcela sám, aby zpravil pana Krále a Prince o aktuální situaci v záležitostech lesnictví, těžby dřeva, stavu zvěře a přestupků páchaných pytláky. Popelka s ním téměř srazila na zámecké chodbě a srdce se jí mohutně rozbušilo. Však byl také hajný mladý chlap jako hora, svalnatý, hustou tmavou kštici, plnovous a jiskrné zelené oči měl, až Popelce podklesla kolena. Při pohledu na něj se Popelce zatočila hlava, střídavě ji polévalo horko a zima, třásla se po celém těle. Jindy tak upovídaná mladá dáma nenacházela slova a němě zírala na usměvavého, galantního hajného, který se na ni usmíval ze své dvoumetrové výšky… Když hajný odešel, nemohla na něj zapomenout, neustále na něj musela myslet…. A v noci před usnutím si nemohla pomoci, představovala si, jak jí tento milý obr hladí vlasy, líbá ji na ramena, krk i ústa, představovala si skutečné milování…

 Ráno se Popelka roztouženě dívala z okna, poté se přitulila k Princi, ten se však shýbl pod postel a velice něžně obul Popelce střevíčky…poté odešel za svými státnickými povinnostmi.

 Popelka se celý den potulovala po zámku a myslela na mužného hajného, přemýšlela o odmítavém chování svého Prince, chodila po chodbách, zatoulala se až do míst v rozlehlém zámku, kde nikdy předtím nebyla. Dveře nebyly zamčené, a tak nakukovala do všech místností a obdivovala luxus a přepych, který byl královské rodině vlastní. Až narazila na zamčené dveře… bylo jí to divné, všechny ostatní komnaty měly dveře odemčené. A tak pátrala po chodbě, která byla vyzdobená mnohými obrazy, sochami, vázami s květinami a půvabnými tapiseriemi. A skutečně, v bohatě zdobeném rámu obrovského obrazu našla klíč od zamčené komnaty. Zastrčila klíč do zámku, odemkla, potichoučku, pomaloučku otevírala těžké dveře, až se konečně ocitla v tajemném pokoji. Nebylo tam nic jiného, než měkkoučké koberce položené ode zdi ke zdi a u na jedné straně pokoje mu vévodila obrovská, bohatě zdobená skříň. Zamčená…. Popelka opět prohledávala komnatu, tentokráte velice zevrubně, až klíč objevila zavěšený mezi závěsy na okně. Odemkla skříň a zděšeně od ní vmžiku odstoupila. Aby překvapením a úlekem nevykřikla, přitiskla si svou malou, bílou ručku na ústa a vyděšeně zírala do vnitřku skříně, která byla plná, plničká různých dámských střevíčků……..