Naše druhé DIA JÁ

Tento blog píšu především díky své dceři, která ke svým šestým narozeninám obdržela od matky přírody cukrovku.  V současné době přichází do pubertálního období, což nejenže pěkně mává s glykémiemi, ale také s dušičkou.  Dcera si odmalička vymýšlela písničky, říkanky, příběhy, občas plácne něco na papír, co vzdáleně připomíná deníček, ale jsou to spíše takové prosby o pomoc, když jí není právě nejlépe. Pro jiné rodiče dia dětí i pro jiné dia děti předkládám její poslední výtvor, možná přijde i pokračování. Takže na závěr mé předmluvy - všem diabetikům přeji nejen slušnou kompenzaci, ale spoustu duševních sil a dobrou náladu...P.S. Opravila jsem pouze hrubky, sloh zůstal zachován:-)

My všichni máme velkej, největší, hroznej problém! Máme cukrovku /latinsky diabetes mellitus/. Vím, že vás hned napadne, že musíme jíst nebo nesmíme CUKR. Sice to s tím souvisí, ale o tom to není, jsme normální jako vy, akorát že když na sebe nedáváme pozor, nedopadne to moc šťastně. Když máme málo, můžeme umřít, a když máme hodně, tak taky. Je to šílený, že náš život už několikrát visel na vlásku, /a to nejsme vikingové nebo tak něco/, ale přesto se proberem a žijem dál. Většina z nás má taky TALENT! Nejsme nějak postižený nebo něco, jen nemocný. Je nás dost, ale znám jen pár lidí. Například dvojčata Marušku a Aničku /jedna má cukrovku a jedna ne, teď nevím jaká/. Maj talent bavit lidi a bejt upřímný, což spousta lidí nedokáže. Jsou to taky puberťačky jako já. Pak Vendy, ta se umí parádně vztekat, řvát a hádat se! Bezva, ne?:-) Já umím zpívat. Můžem mít taky kroužky nebo koníčky, cukrovka nám nebrání. Např. já chodím plavat a zpívat. Chodila jsem skoro na všechny kroužky: balet, judo, style dance, hip-hop, plavání a sbor. Každý chce být zajímavý, ale my už zajímaví jsme......